Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stropnický reinkarnoval bolševického špicla

30. 11. 2016 7:00:00
Vojenská rozvědka navazuje na tradice komunistovy lidové armády a chce špehovat všechny a všechno. Chce mít právo na do internetových uzlů nasadit "krabičky", přes které potečou všechna data.

Vládní návrh zákona, kterým se vláda řadí po bok Jakešovy pologramotné suity, je možná inspirován vzpomínkami komunistického rozvědčíka v důchodu, který na vrcholu své výkonnosti taky dokázal sledovat všechny a všechno.

Komunistovi neuniklo, když jsem dostal pohled z Bolívie s textem "Jahody došly v pořádku" a podpisem "Waltr". Velmi rychle mě pak povolal na vojenské cvičení, neobvykle brzy po skončení základní vojenské služby. Tu jsem odsloužil v Dašicích na Pardubicku u jednotky, která disponovala jednou obskurní raketou snad z padesátých let s atomovou hlavicí (schovanou v ruském skladu na českém území) a s doletem 300 kilometrů. S trochou zeměpisné představy je jasné, že tehdejší Rusovy kalkulace počítaly se zničením Karlových Varů, což by dnes mělo fatální následky pro sídlo ruských mafiánů a oligarchů. Jenže tenkrát Vary nebyly ruskou enklávou a atomovka měla zastavit postupujícího Američana a Němce a devastací českého území chránit domovinu ruského mužika. Což bylo tajné, a aby to tajným zůstalo, záklaďáci z Dašic zpravidla ještě 3 roky po skončení vojny nesměli za strejdou na západ. Navíc ani každé další tři roky po cvičeních, na která byli později povoláváni. "Waltrovým" vzkazem jsem se stal nespolehlivým, takže mě šupito presto poslali na cvičení s jednotkou civilní obrany, ze které jsem těžko mohl vynést tajemství.

Waltrův pohled byl podvrh. Vidina, že mě co tři roky povolají k dašické či jiné raketě a já budu své žádosti o devizový příslib, což byla ještě v roce 1989 podmínka vycestování, neúspěšně opakovat do nekonečna a Eiffelovku nikdy neuvidím, byla deprimující. Požádal jsem strejdu, kterého tehdy pustili sem, zatímco mě omítali pustit tam, aby mi poslal pohled "ze Západu", který by komunistu znejistil. Strýc Josef to vzal po svém a s humorem. Text karikující špionážní příběhy záměrně zaslaný z exotické Bolívie splnil svůj účel, rakety mi byly zapovězeny. V nějaké tajné místnosti v Praze seděl nějaký jiný strejda, který si pohled přečetl a spustil imunitní reakci bolševického státu. Když si představíte, že se to všechno dělo bez nul a jedniček, jen s pomocí brýlí na čtení a telefonů s líně se otáčejícím kruhovým číselníkem, je to bomba. Ale je to taky hnus charakterizující stát nesvobody.

Nápad ministerstva vsunout krabičky do internetových linek je ještě víc než jen digitální modifikace dřívejšího rozvědčíka v tajné místnosti. Není to přizpůsobení existujících technik sebeobrany státu digitální době, ale kvalitativně zcela odlišná záležitost, napadající snad už od středověké pečetě platný respekt k soukromí, k listovnímu tajemství nebo nedotknutelnosti obydlí. A je nehorázným pokrytectvím tvrdit, že ony krabičky "neopravňují Vojenské zpravodajství sledovat obsah komunikace konkrétních osob," jak stojí ve vládní zprávě k návrhu zákona. Možná neopravňují, ale umožňují. Analyzovat data znamená data číst. Všechna(!) data. Adresy odkud kam data proudí i data samotná. Filtrovat je podle jejich významu. Rozhodovat o tom, která data spustí alarm a která "krabičkou" protečou bez povšimnutí. Číst, sledovat, špiclovat, fízlovat.

Nemám nic proti zákonem upravenému sledování dat snímáním eletromagnetického pole. Dokonce ani proti (zákonem upravenému) sledování internetové komunikace tak, jak to umožňuje běžné připojení k síti. A ať státní špiclové klidně sledují třeba wi-fi komunikaci. To je už z principu signál, který jeho původce pouští do veřejného prostoru a s možností zachycení nezamýšleným příjemcem musí počítat. Není to tak úplně dopis v obálce, kterou pisatel jasně dává najevo "tohle není pro vás, ale pro adresáta". Ale nikdo, NIKDO mě nesmí nutit, abych svá sdělení posílal přes centrálu, jejíž pomocí rozhodne, zda je takové sdělení přijatelné nebo ne. Přesně tohle totiž ty krabičky jsou.

Národ cestuje se spuštěnou FB aplikací a zapnutým sledováním polohy svého telefonu, sleduje svůj byt přes internetovou kameru "zabezpečenou" přednastaveným heslem od výrobce a vůbec dělá spoustu blbostí, digitalizujících a potenciálně zveřejňujících informace o soukromí každého jednoho. Národu nejspíš nepřipadá pár krabiček navíc v nesrozumitelném světě internetových možností taková darda. Jenže to darda je. Je to jako když před zalepením necháváte číst dopis cenzorovi. Jako když před stažením rolety v ložnici nejdřív otevřete okno, a do ulice vykřičíte, co hodláte následující půlhodinku dělat, a pozvete zájemce ke sledování.

Co blbnu, vždyť Američani sledují už dávno všechny a všechno, tak co? No, sledují. Jenže spíš jako digitalizovaní císařpánovi špiclové, co v hospodě naslouchali, zda někdo nekomentuje, jak na císařův obraz kálejí mouchy. Nedonutili Apple k dekodování teroristova iPhone. Nezastavili TOR, nezabránili WhatsApp šifrovat zprávy, nedonutili výrobce instalovat do zařízení "zadní vrátka". Možná zachytili obrázky u pedofilního správce nějakého datacentra a za mlčenlivost dostali administrátorský přístup. Možná dokonce někde přeštípli drát a NSA vřadila své "krabičky" do kabelu. Ale nic z toho lidem nevnutili jako zákonnou iniciativu pro dobro národa. Rozvědky a vůbec všichni fízlové na celém světě určitě dělají hnusné věci. Avšak krabičky povinně instalované poskytovateli připojení jsou realita putinovského Ruska.

Mám kamaráda s prověrkou na stupeň tajné. Už ho nebaví sedět na místě, kvůli kterému o sobě musel prozradit kde co státu, v němž hraje prim STBabiš, kde ministr obrany odpovídá za farizejské zdůvodění potřeby krabiček čínskou a ruskou hrozbou, zatímco prezident ruské a čínské agresory adoruje. A tak že prý vyzkoušíme, jestli mu prověrku seberou, až mu začnu posílat vzkazy typu: "Jahody došly v pořádku. Waltr." Uvidíme. A i když ta zákonná zhůvěřilost neprojde, aspoň vyzkoušíme, jestli Stropnického pohůnci už taky nechytili pod krkem nějakého pedofilního správce datacentra.

Autor: Petr Liška | středa 30.11.2016 7:00 | karma článku: 26.79 | přečteno: 930x

Další články blogera

Petr Liška

Listopadová historie v královéhradeckých Závodech Vítězného února

Historie 17. listopadu z jedné fabriky je spíš jen pro zaznamenání, než že by na tom bylo něco ke čtení. Pro zaznamenání jmen, která by jinak asi nezazněla.

17.11.2017 v 10:20 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 444 | Diskuse

Petr Liška

Že 17. listopadu 1989 žili brontosauři, nezpochybňuje realitu minulosti

Dějepis 2. světové války byl pro mě v dětství vzdálený jako třetihory. Že je to dnes s rokem 1989 podobné, má logiku. Jen je možná nešťastné zpochybňovat komunistickou minulost. Ta dřívější fašistická se přece taky nezpochybňuje.

16.11.2017 v 12:43 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 281 |

Petr Liška

Donutíte? No, nedonutíte, holky a kluci pirátský

"Donutíme ČEZ a další státní firmy zveřejňovat smlouvy," říkáte. No, holky a kluci pirátský, nedonutíte. Byli byste sami proti sobě, respektive proti svobodě, kterou například na internetu prosazujete.

27.10.2017 v 7:30 | Karma článku: 33.75 | Přečteno: 1633 | Diskuse

Petr Liška

Každá druhá běloška je černoška, tvrdí Google

Každá druhá běloška je černoška, ani jedna černoška není běloška, 10 procent černošek má bělošské děti a 50 procent bělošek má děti s africkými kořeny.

20.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 35.90 | Přečteno: 1583 |

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 147 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 285 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 844 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 26.41 | Přečteno: 1160 | Diskuse

Stanislav Blaha

Hazardní Účtenkovka

„Víte o nějaké jiné možnosti, která by vám dávala šanci vyhrát měsíc co měsíc milion korun nebo jednu z dalších více než 20 000 cen, aniž byste museli investovat byť jedinou korunu navíc?“

17.11.2017 v 13:03 | Karma článku: 22.50 | Přečteno: 810 | Diskuse
Počet článků 136 Celková karma 24.74 Průměrná čtenost 1120

I can't see you, but you can see me...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.